Imaginární Vlastenecká strana míru

Rozhovor s AI. Nejak nemame ve zvyku ptat se po palestinskych srdcich. Jak oni vnimali deni mezi valkami, jake meli postoje, pocity. Nikdy nebereme v uvahu arabsky nesouhlas. O souhlas palestinskych arabu nikdy neslo. Zpusob vzniku Izraele bereme jednostrane. Proto nedovedeme ocenit, ze oop jiz v 80. letech uznalo Izrael v mezinarodnich hranicich. Casto rikame, ze "ustoupit musi obe strany." Problem je, ze nevidome, ze jedna strana jiz ustoupila. Tento ustupek vnimame jako neci samozrejmeho. Proto nejsme v otazce izraelsko palestinskeho konfliktu nestranni. Nevnimame pocity palestincu a proto nejsme schopni a ochotni prispet k miru.

Rozhovor s AI. Nejak nemame ve zvyku ptat se po palestinskych srdcich. Jak oni vnimali deni mezi valkami, jake meli postoje, pocity. Nikdy nebereme v uvahu arabsky nesouhlas. O souhlas palestinskych arabu nikdy neslo. Zpusob vzniku Izraele bereme jednostrane. Proto nedovedeme ocenit, ze oop jiz v 80. letech uznalo Izrael v mezinarodnich hranicich. Casto rikame, ze "ustoupit musi obe strany." Problem je, ze nevidome, ze jedna strana jiz ustoupila. Tento ustupek vnimame jako neci samozrejmeho. Proto nejsme v otazce izraelsko palestinskeho konfliktu nestranni. Nevnimame pocity palestincu a proto nejsme schopni a ochotni prispet k miru.

==============≠=========================

Prosim te, zjisti mi, zda-li predstavitele palestinskych arabu odsouhlasili v roce 1920 vznik britskeho mandatu.

V roce 1920 palestinští Arabové nepodpořili vznik britského mandátu v Palestině. Naopak, vyjádřili nesouhlas s britskou správou a s politikou podporující židovské přistěhovalectví, což vedlo k rostoucímu napětí mezi arabskou a židovskou komunitou v regionu. Tento nesouhlas vyvrcholil v letech 1936–1939 během arabské revolty, která byla reakcí na obavy z postupné židovské dominance a touhu po arabské suverenitě.

Britská politika v Palestině se snažila balancovat mezi protichůdnými požadavky Židů a palestinských Arabů, což vedlo k dalšímu napětí a konfliktům v regionu.

Jaky byl postoj tehdejsich palestincu k vydani Balfourovi deklarace.

Postoj tehdejších palestinských Arabů k Balfourově deklaraci (1917) byl silně negativní. Považovali ji za zradu jejich nároků na sebeurčení a práv na zemi, kterou považovali za svou.

Klíčové reakce palestinských Arabů:

- Okamžitý nesouhlas (1917-1918)

Palestinští Arabové považovali deklaraci za porušení britských slibů daných Arabům během 1. světové války, zejména McMahonovy korespondence (1915–1916), kde Britové údajně slíbili podporu arabské nezávislosti výměnou za povstání proti Osmanské říši.

Britské ujišťování, že arabská práva nebudou porušena, nebylo považováno za důvěryhodné.

- Syrský národní kongres (1920)

Palestinští delegáti na kongresu v Damašku jednoznačně odmítli Balfourovu deklaraci a požadovali nezávislou arabskou vládu v Palestině.

Arabové chtěli začlenit Palestinu do sjednocené Velké Sýrie, která by zahrnovala dnešní Libanon, Sýrii, Jordánsko a Palestinu.

- Palestinské národní kongresy (1919–1923)

1. Palestinský národní kongres (1919, Jeruzalém) deklaroval, že Palestina musí být součástí nezávislého arabského státu.

2. Palestinský národní kongres (1920) výslovně odmítl židovskou imigraci a požadoval, aby Británie Balfourovu deklaraci zrušila.

- Protesty a nepokoje (1920-1921)

V roce 1920 a 1921 došlo v Palestině k rozsáhlým arabským nepokojům proti židovskému přistěhovalectví a britské správě. Arabové obviňovali Brity z toho, že ignorují jejich práva a podporují židovské osidlování.

- Arabská petice Společnosti národů (1922)

Palestinští Arabové se snažili přesvědčit Společnost národů, aby britský mandát nepotvrdila, ale jejich požadavky byly ignorovány.

Britové v roce 1922 vydali "Bílou knihu", kde sice zmírnili některé aspekty Balfourovy deklarace, ale základní závazek vůči židovské domovině zachovali.

Shrnutí:

Balfourova deklarace byla palestinskými Araby silně odmítána.

Arabové ji považovali za koloniální akt, který ignoroval jejich práva a nároky.

Vyjadřovali odpor diplomaticky (kongresy, petice) i fyzicky (protesty, nepokoje).

Britská podpora židovské imigrace vnímali jako hrozbu svému politickému a demografickému postavení v Palestině.

Tento odpor se stal jedním z klíčových bodů dlouhodobého izraelsko-palestinského konfliktu.

Popiš etnické složení obyvatel v mandátu Palestina v roce 192O:

Etnické složení Britského mandátu Palestina v roce 1920

Britský mandát Palestina byl územím, které bylo po 1. světové válce převedeno pod správu Velké Británie na základě rozhodnutí Společnosti národů (1922). Území zahrnovalo dnešní Izrael, Západní břeh Jordánu a pásmo Gazy a bylo multietnické a multireligiózní, i když dominantní skupinou byli arabští muslimové.

1) Hlavní etnické skupiny

Arabští muslimové ( 85–90 % obyvatelstva)

Většinová skupina tvořená sunitskými Araby.

Převážně venkovská populace – rolníci (fellahové) a kočovní Beduíni (zejména v Negevu).

Malé komunity šiítských muslimů, především v oblasti Galileje.

Arabští křesťané ( 8–10 % obyvatelstva)

Rozděleni na několik denominací: pravoslavní (melchité), katolíci (maronité, řeckokatolíci), protestanti, arménští křesťané aj.

Největší komunity ve městech Jeruzalém, Nazaret, Betlém, Jaffa, Ramla.

Měli významný vliv ve vzdělání, obchodu a administrativě.

Židé ( 8–11 % obyvatelstva)

V roce 1920 žilo v Palestině asi 60 000–80 000 Židů.

Většina z nich byli sefardští Židé, kteří zde žili po staletí, zejména v Jeruzalémě, Safedu, Hebronu a Tiberiadě.

Přibývající aškenázští Židé byli přistěhovalci z Evropy (zejména z Ruska a Polska) v rámci sionistických vln přistěhovalectví (alijot).

Největší židovská komunita byla v Jeruzalémě, kde tvořili většinu obyvatel města.

Beduíni ( 5 % obyvatelstva)

Nomádské arabské kmeny, žijící především v Negevské poušti a na východním Jordánském břehu.

Často měli volné vazby na osídlené Araby a žili v kmenových strukturách.

Arméni, Čerkesové, Řekové a další menšiny ( 2–3 % obyvatelstva)

Arméni – zejména v Jeruzalémě, Jaffě a Haifě (mnozí uprchli před genocidou v Osmanské říši).

Čerkesové – muslimská komunita v oblasti Golanských výšin, tradičně loajální k britské správě.

Malé řecké komunity v přístavních městech.

2) Regionální rozložení etnik

Arabové (muslimové i křesťané) byli dominantní ve venkovských oblastech a menších městech (Nablus, Hebron, Ramla, Jericho).

Židovská populace byla soustředěna v Jeruzalémě, Tel Avivu, Jaffě, Haifě a v osadách v Galileji.

Beduíni žili především v Negevské poušti a východním Jordánsku.

Křesťanské komunity byly silné v Jeruzalémě, Nazaretu, Betlémě, Ramle a Jaffě.

Menšiny jako Arméni a Čerkesové byly soustředěny v Jeruzalémě a severní Palestině.

3) Celkový počet obyvatel

Odhady populace Palestiny v roce 1920:

Celkem: přibližně 700 000 – 750 000 obyvatel.

Arabové (muslimové a křesťané): asi 600 000 – 650 000.

Židé: asi 60 000 – 80 000.

Ostatní menšiny: asi 20 000 – 30 000.

Shrnutí

Britský mandát Palestina byl v roce 1920 etnicky dominantně arabský (85–90 %), s rostoucí židovskou menšinou (8–11 %) a dalšími komunitami (2–3 %). Arabové (muslimové i křesťané) byli hlavně rolníci a obchodníci, zatímco Židé, zejména přistěhovalci, budovali nové osady. Toto etnické složení bylo jedním z klíčových faktorů budoucího konfliktu.

Pro srovnani - sudetsti nemci tvorili v nove vzniklrm ceskoslovensko v roce 1918 cca 30 procentni mensinu - pokud se nepletu, bylo jich vice nez slovaku.

V mezivalecnem obdobi dochazelo k nakupu pudu zidovskymi osadniky. Od koho nakupovali? Cetl jsem, ze to byly prevazne turecti feudalove, kteri po padu osmanske rise ztratili zajem pudu drzet. Muzes toto tvrzeni overit?

V období mezi světovými válkami docházelo k významným nákupům půdy židovskými osadníky v Palestině. Tyto pozemky byly často získávány od bohatých vlastníků půdy, kteří mnohdy nežili přímo v Palestině, ale sídlili v metropolích, jako byl Istanbul během Osmanské říše, a později v Bejrútu či Damašku.

Po rozpadu Osmanské říše a vzniku britského mandátu v Palestině pokračoval prodej půdy židovským přistěhovalcům. Tito noví osadníci často získávali pozemky od arabských vlastníků, kteří byli ochotni své državy prodat. Tento proces byl podporován sionistickými organizacemi, jako byl Židovský národní fond, který systematicky vykupoval půdu pro židovské osídlení.

Je tedy pravdivé, že židovští osadníci získávali půdu od velkostatkářů, kteří často neměli přímý vztah k místnímu obyvatelstvu a po pádu Osmanské říše ztratili zájem o své pozemky v Palestině. Tento proces přispěl k napětí mezi nově příchozími Židy a místními Araby, zejména když prodávané pozemky byly obývány arabskými rolníky, kteří byli následně nuceni své domovy opustit.

Srovnej ekonomicke moznosti palestinskych starousedliku a zidovskych osadniky, vcetne moznostech nakupu pudy.

 V meziválečném období (1918–1939) se ekonomické možnosti palestinských Arabů a židovských osadníků v Palestině výrazně lišily, což ovlivnilo i jejich schopnost nakupovat půdu.

Židovští osadníci:

Finanční podpora: Sionistické organizace, jako byl Židovský národní fond, získávaly finanční prostředky od židovských komunit po celém světě. Tyto prostředky byly využívány k nákupu půdy pro židovské osídlení.

Organizovaná imigrace: Mnozí židovští přistěhovalci pocházeli z Evropy, zejména z východní Evropy, a často přicházeli s určitým kapitálem nebo podporou sionistických organizací, což jim umožňovalo investovat do nákupu půdy a rozvoje zemědělských osad, známých jako kibucy.

Palestinští Arabové:

Tradiční zemědělství: Většina palestinských Arabů byla závislá na tradičním zemědělství a žila v rurálních oblastech. Jejich ekonomické možnosti byly omezené a často neměli přístup k významným finančním zdrojům.

Právní a ekonomické překážky: Omezený přístup k úvěrům a moderním zemědělským technologiím ztěžoval arabským rolníkům konkurenci s lépe financovanými židovskými osadníky.

Možnosti nákupu půdy:

Židovští osadníci: Díky mezinárodní finanční podpoře a organizovanému přístupu byli schopni nakupovat rozsáhlé pozemky, často od nepřítomných arabských vlastníků nebo od velkostatkářů, kteří neměli přímý vztah k půdě.

Palestinští Arabové: Omezené finanční zdroje a nedostatek organizované podpory jim často neumožňovaly konkurovat při nákupu půdy. Navíc někteří arabští vlastníci půdy prodávali své pozemky židovským organizacím, což vedlo k dalšímu zhoršení ekonomické situace místních arabských rolníků.

Tato ekonomická nerovnováha přispěla k rostoucímu napětí mezi oběma komunitami, což vedlo k sociálním a politickým konfliktům v regionu.

=============================================================

Soudoby ministr obrany Izraele potvrdil, ze pri zasahu proti utoku ze 7.10. byla aplikovana tzv Hanibalova direktiva - tj povoleni zabijet vlastni lidi, pokud je riziko, ze budou odvedeni jako rukojmi a pak pouziti pri vymene za palestinske vezne. Svedci rikaji, ze pri zasahu byla pouzita i tezka technika - vrtulniky, obrnena vozidla.

Znamena to ovsem, ze proste nevime, kolik civilistu zabil hamas a kolik idf. A taktez - na kolik brutalni obrazky z konce tohoto utoku byly dusledkem samotneho utoku a nakolik snahou IDF zabranit i za cenu mrtvol a spalenych domu unosum do Gazy.

Dale bylo potvrzeno, ze prijata dohoda o primeri byla tataz, co hamas prijal uz pred delsi dobou a jejiz prijeti blokovala izraelska vlada - opet v tom muzeme videt ducha hanibalovi direktivy, aby prezivsich rukojmich bylo co nejmene a byli v co nejhorsim stavu. A aby gaza byla znicena co nejvice tak, aby se v ni nedalo dustojne zit.

V pravu plati pravidlo, ze v pripade pochybnosti se rozhoduje ve prospech obzalovaneho, aby se minimalizovalo riziko statniho utlaku. Uz samo o sobe pokrytecka obhajoba genocidy v gaze utokem ze 7.10. se ve svetle novych priznani ministra obrany stava jeste vice vachrlatou a postavenou na vode.

I boj proti terorisnu ma sve pravidla, ktere dlouhodobe proste izrael nenaplnuje:

1) respekt k celistvosti

- boj proti tetorismu se vede proti terorismu a ne pro ziskani parcel pro obchodniky s nemovitostmi. Americane v Iraku nebo v Afgsnistanu nekolonizovaly ani neanektovali iracka nebo afganska uzemi. A ani v dobe masivniho peaku bombovych utoku neprobihala v iraku ci v afganistanu etnicka cistka takoveho rozsahu, ze by 95 procent uzemi se stalo neobyvatelnym.

2) spoluprace s umirnenymi slozkami spolecnostmi, jejich priprava a vyzbrojovani pro prevzeti moci a prevzeti boje proti terirismu

- izrael po celou dobu bibiho vlady nijak nehovoril s Fatahem, umirnene slozky Palestincu cinil bezzubym a bezbranym, svoi politikou naopak podporival extrenisty a teroristy, se kterymi mrl spolecny cil - nepripustit spravedlive vyrovnani izraelsko palestinskeho konfliktu. Nebot nejde o tetorismus, jde o zivotni prostor, jde o nove ilegalni osady, jde o kolonizaci a naslednou anexi. Jde o pudu

I islamsky stat nakonec neporazila nova okupace uzemi, ale nistni milice logisticky i leteckyni udery podporovane mezinarodnim spolecenstvim.

teckyni udery podporovane mezinarodnim spolecenstvim.

3) docasnost

Amici se z Iraku i z Afganistanu stahli. Izrael dlouhodobe avizuje, ze proste nepripusti vznik nezavisle Palestiny.

V gaze neslo o boj proti terorismu, ale o boj za zachovani okupace palestiny, boj za kolonizaci a anexi palestinskych uzemi. 

Narod, ktery bojuje o preziti, neni Izrael. Politiku od more k mori skrze etnicke cistky produkuje Izrael za podpory USA a - taktez Ceske republiky.

Dejte Izraeli, co je Izraelske a palestine, co je palestinske.

"Husitske revolucni hnuti" bylo jednotne v dobe vnejsiho zivotniho ohrozeni krizovymi vypravami.  Kdyz ohrozeni opadlo, zacaly se frakce mydlit mezi sebou. A kdyz pak prisla sance na dustojny mir, i jestrabove typu Prokopa Holeho rychle ztraceli moc a vliv.

===================================================================

Trumpovi plany s Gazou jsou otevrene neo-nacisticke. Takto otevrene se k pravu na zivotni prostor naposledy hlasil Adolf Hitler. Taky mel velke  "povalecne" developerske plany, s Ceskou kotlinou nevyjimave.

Jakekoliv spekulace o "proveditelnosti", "dobrych zanerech" nebo kratkodobych "bezpecnostnich vyhodach" jsou irelevantni a neprijatelnym zpusobem normalizuji tyto silene plany nekam na uroven stavby nove dalnice - tj jako neco normalniho bezneho, kde sice mistni take nemusi souhlasit, ale je zde jakysi "vyssi zajem..."